|
HISTORIE.
S největší pravděpodobností neexistuje mnoho
psích plemen, jejichž původ se dá
vystopovat do tak dávné minulosti, jako skupina
tzv. barbichonů. Problém je v tom, že nikdo
nemůže s určitostí říci, kde je hranice
mezi fakty případně pověstmi. Do skupiny
barbichonů se řadí kromě plemene bichon frisé
(dříve nazývaný bichon Tenerifé), též
maltézský psík, boloňský psík, havanský
psík, coton de Tuleár a lvíček. Je
poměrně dobře historicky doložená společná
minulost a příbuznost výše jmenovaných
plemen, ale o jejich příbuznosti existuje několik
odlišných teorií. Nejde například pouze o Středomoří,
ale původ se dá sledovat též přes Egypt,
Byzantskou říši přes sledování námořních
cest Féničanů, později i Řeků či Římanů
na Dálný východ. Všude se dají dohledat
zmínky o malých psících, kteří se
objevovali či mizeli v různých dobách a
místech. Je jisté, že docházelo ke křížení
s různými domorodými psy. Proto je naprosto
nemožné doložit jejich příbuznost a určit
jejich skutečný původ. V těch dobách nemohla
být ani zmínka o nějakém dělení na vyhraněné
typy, či dokonce na plemena. Přesto se dají
nejvýznamnější historické zmínky o těchto
psících najít v květnatých popisech již
Aristotelem (384-322 př. n. l.).
Není pochyb, že v dávné minulosti existovali
malí psíci s kadeřavou strukturou srsti, která
byla velmi často bílá. Jeho existence je také
spojována s královnou Nilu Kleopatrou. Doložitelné
kresbami či náčrty z té doby. Déle se stopy
těchto psíků ubírají přes středověk a v
době renesance se stávají vyvolenými
francouzských a italských šlechtických dvorů.
Ať je již původ bišonka jakýkoli, po období
velké obliby u šlechty se po začátku
Francouzské revoluce stal psem ulice. Díky své
šťastné nekonfliktní, veselé a komediantské
povaze se stal oblíbeným psem flašinetářů,
kejklířů a svými kousky bavil diváky při
cirkusových vystoupeních. Začalo se jim říkat
,,psi flašinetářů z Barbery“ a byli popisováni,
jako ,, živí, inteligentní, ovladatelní a
citliví ke komukoliv, s kým se spojili“.
Stali se prý i dokonce průvodci nevidomých.
Pravděpodobně kvůli svým povahovým
vlastnostem nevymizeli bišonci tehdy ze světa,
aby se po první světové válce dočkali
znovuobjevení.
Po první světové válce se několik
nadšenců ve Francii a Belgii pokusilo obnovit
bývalou slávu bišonků, a to právě s těmito
potomky cirkusových psů. Nebyl to lehký úkol,
ale podařil se a byl dokonce vytvořen i
standard plemene. Oficiální standard plemene
byl přijat 15.3.1933. Sestavila jej prezidentka
toy plemen paní Bouctovagneiz spolu s přáteli
belgických plemen. Nicméně o názvu plemene
rozhodla paní Denise Nizet de Leemans z výboru
pro plemenné standardy FCI, podle toho, jak
vypadá. Bichon frisé (malý chmýřovitý pes).
NOVODOBÁ HISTORIE.
Obě světové války nebyly laskavé k lidem
natož ke zvířatům a tak těžce poznamenaly
chov bišonků a chov ostatních plemen vůbec.Trvalo
dlouho než se podařilo sjednotit trosky chovného
materiálu a připravit půdu pro obnovu plemene.
V době první a druhé světové války a těsně
po nich se vždy našlo pár nadšenců, kterým
toto plemeno učarovalo a nedovolili, aby se
dostalo do skutečné fatální krize. Naštěstí
vždy existovalo dost silných, zdravých a
typických jedinců na kterých se mohl chov
znovu obnovit. Vezme-li se v úvahu jejich neuvěřitelná
vitalita, hravost, veselost, klaunovství a
nesmírně milá povaha nelze se divit, že
bišonci velmi rychle a závratnou rychlostí
získali na popularitě po celém světě.
Největší zásluhu na tom má Amerika, kam byl
první bišonek dovezen již v padesátých
letech a brzy následovaly další importy. V
této zemi bišonci ihned získali na obrovské
popularitě. S kvantitou se vzmáhala i kvalita a
bišonci slavili obrovský boom po celých
Spojených státech. Postupně se exteriérově
odlišili od svých dalších příbuzných. Měli
kratší tělo na vyšších nohách a delší
krk. To vše zdůraznil nový sestřih plemene.
Vynikla kulatá hlava, se sněhově bílou srstí
kontrastovaly tmavé, černě orámované oči a
černě pigmentovaná nosní houba. Dohromady
to vytvářelo roztomilý a sladký výraz obličeje,
kterému začali Američané říkat ,, hello´s“
. Z bišonků se rázem stali velice atraktivní
a tím i žádaní psi.
Okolní svět je začal znovu objevovat. První
exporty z Ameriky se v roce 1970 podařilo získat
Japonsku. Do Evropy se tento ,,americký“ typ
bišonka vrátil přes Anglii v roce 1973, Švédsko
v roce 1976, a další skandinávské země (v
současné době jsou absolutní špičkou, jak v
kvalitě exteriéru, tak střihové úpravě). Následovaly
importy do Holandska, Německa a Švýcarska, a
později do Belgie a Francie, kde však
,,američtí bišoni“ splynuli s evropským
tipem. Do Austrálie se bišonek dostal v roce
1976 a na Nový Zéland o rok později.
CHOV U NÁS
Do tehdejšího Československa byl první bišonek
importován z Rakouska v roce 1989. Krátce na to
následovaly další importy z Německa,
Holandska, Švédska a Francie. Zájem o
štěňata byl obrovský .Tak jako Amerika i
Česká republika zaznamenala velký boom v
zájmu o tohoto velmi milého a atraktivního
mazlíčka. ,,Nové tisíciletí“ přineslo
další importy, o které se zasloužili čeští
zanícení chovatelé a tím se postarali o příliv
nové krve z Finska, Norska. Belgie a Kanady.
Díky těmto chovatelům, kteří nelitovali
nemalých finančních prostředků ke koupi
kvalitních bišonků z nejpřednějších
chovatelských stanic, pro oživení a zkvalitnění
chovatelské základny. I díky tomu se řadíme
v kvalitních odchovech mezi světovou špičku,
o čemž svědčí výsledky ,,českých bišonů“
na evropských a světových výstavách. Je to
potěšující, ale zároveň by mělo být i
zavazující pro současné i budoucí chovatele.
Zájem o štěňata je trvalý a stabilizovaný.
Tento malý stále dobře naladěný ,,plyšáček“
nachází stále nové a nové příznivce o
čemž svědčí fakt, že k dnešnímu dni bylo
u nás do plemenné knihy zapsáno více, jak 4
500 jedinců.
POVAHA.
Popisovat povahu bišonka je skutečně radost.
Nelze napsat nic negativního. Snad i proto se mu
říká antidepresivní psík. Je mimořádně
inteligentní, přizpůsobivý a zcela závislý
na svých ,,lidech“. Proto není dobré jej držet
v kotci či v jiném odloučení bez ,,svého
člověka či rodiny“, kde strádá samotou. Bišonek
je společenské plemeno a tím je řečeno vše.
Jeho touha být v blízkosti člověka je
obdivuhodná. Bude se vás snažit doprovázet
skutečně všude. Naproti tomu není neodbytný
či vlezlý. Dokáže se vžít do vaší
momentální nálady. Pozná-li na vás smutek
nebo stres bude se snažit vás rozptýlit, ale
pokud jej odmítnete, spokojí se s vaší tělesnou
blízkostí a bude k vám vzhlížet všeobjímajícíma
oddanýma očima. Bišonek nemá lovecké pudy a
proto nemá touhu něco honit, štvát čí
zabít. Je prost jakékoli agresivity. Je
naprosto snášenlivý k dospělým lidem, dětem
či ostatním zvířatům. Je i při správné
výchově přirozeně poslušný bez zvláštního
drilu. Jeho schopnost rychle se učit a radostně
opakovat cviky či kousky, které se naučil je
příslovečná. V době ,, puberty“ asi tak
mezi 6-12 měsícem máte pocit že je všude a
nikde. V tomto věku na vás bude zkoušet přes
svou roztomilost a výrazné okouzlující oči,
zda by třeba fakt nemohl být tím šéfem, a
tak trochu vás mít na háku. Vše se
šarmantností ,, kdo by mně odolal“. Bišonek
se nerad nudí dá přednost před lenošením,
jakékoli aktivitě kterou mu umožníte. Od
agility přes dlouhé procházky, které miluje.
Pokud je mu umožněno pořádné proběhnutí ve
volném prostoru je nadšen a radost dává
nepokrytě najevo, ale ať mu vymyslíte,
jakoukoli činnost při, které se nenudí je
nadmíru spokojen. Má-li nějakého ,,parťáka“
vynalézavost honiček a her nezná mezí. Pokud
uvažujete, že by byl pouze okrasou vašeho
polštáře či bytu, tak o bišonkovi vůbec
neuvažujte. Není ani nějak mimořádně
zbytečně uštěkaný, ale na návštěvu či
rozruch v okolí štěkotem upozorní. Jeho
uvítací rituál je hlasitý a neudržitelný, v
prvních minutách setkání vám musí sdělit,
jak moc jste mu chyběli a jak moc je šťastný,
že už jste s ním, ať jste byli pryč půl dne
či 5 minut. Bude to znít pateticky, ale
málokdo kdo poznal bišonka si pořídí jiné
plemeno. Spíše naopak pokud mu to poměry dovolí
pořídí si dalšího.
EXTERIÉR.
Bišonci jsou atraktivní psi malého vzrůstu
jejich kohoutková výška by neměla přesáhnout
30 cm. Menší výška je žádoucí, ale neměla
by být na úkor požadovaných ideálních
proporcí dalších částí těla, tak jak je
popisuje standard, což známky miniaturizace
nemusí splňovat a jsou považovány za nežádoucí.
Hlava je harmonická k tělu.Lebka je spíše
plochá. Lebeční část je delší než
čenichová partie. Nosní houba a pysky až ke
koutkům jsou černě pigmentované. Oči tmavé
živého výrazu s co nejtmavšími brvami. Uši
převislé a bohatě osrstěné srstí. Skus zubů
nůžkový. Krk dlouhý, vysoko a hrdě nesený.
Jeho délka odpovídá třetině délky těla.
Bederní partie lehce klenutá. Záď mírně
zakulacená. Hrudní koš hluboký. Tělo je
lehce delší než jeho výška ( např. u psa
vysokého 27 cm by délka těla měla být 33
cm). Ocas je nasazen poněkud níže pod linií hřbetu.
Obvykle je nesen zdvižený a překlopený na
záda, ale nesmí se dotýkat hřbetu, i když
osrstění může hřbet překrývat. Hrudní končetiny
zepředu rovné. Pánevní končetiny se širokými
stehny. Hlezna více zaúhlená. Drápy přednostně
černé, těžko se však tato barva dosahuje.
Pod bílou srstí se dává přednost tmavé
pigmentaci. Pohlavní orgány jsou pigmentovány
černě, namodrale či béžově. Barva srsti
čistě bílá. Srst jemná, hedvábná,
spirálově zkadeřená, není plochá ani
šňůrovitá. Standard uvádí, že se má
podobat srsti mongolské kozy (upřímně kolik z
nás chovatelů, majitelů či potencionálních
majitelů nebo rozhodčích exteriéru vidělo,
nebo si šáhlo na srst mongolské kozy – spíše
je lépe připodobnit srst bišona k srsti
pudla). Pohyb bišonka je mimořádně elegantní
je způsoben takzvaně dlouhým krokem a řadí
ho na přední místo mezi nejelegantnější psy
v pohybu. Jeli kvalitní exteriérově a správně
upraven je okrasou závěrečných soutěží na
výstavách a velmi často dosáhne i na mety
nejvyšší. Dlouhý krok vynikne již u
štěňat okolo 4 měsíce věku.
ZDRAVÍ A REPRODUKCE.
Jde o silné a zdravé plemeno, které je zatím
prosté jakékoliv přešlechtěnosti a náchylnosti
k nemocem. Není choulostivé. Snad i proto, že
chovatelská základna je dnes velmi široká a
jejich předci museli přežít na ulici, když
se z šlechtických dvorů dostali do rukou
chudiny a staly se psy ulice. Toto malé, něžné
a inteligentní plemeno má obdivuhodnou
odolnost, vitalitu a prakticky nezná žádné
genetické vady. To potvrzuje i skutečnost,
že se dožívají v plné síle a zdraví velmi
vysokého věku 16 – 18 let.
Při krytí ani porodech není třeba očekávat
nějaké zvláštní komplikace. Psi velmi dobře
kryjí. Fenky jsou velmi ochotné se pářit.
Porod málokdy zaznamená nějakou komplikaci.
Fenky bišonků jsou vynikající a vzorné
matky. Bývají dobře mléčné a jejich péče
o štěňata je příkladná. Rodí v průměru
4-6 štěňat, ale není úplnou výjimkou i
vrh 7-9 štěňat. Porodní váha štěňat je
v průměru okolo 200 gramů. Štěňata jsou od
prvních minut velmi aktivní a životaschopná.
PÉČE.
Bišonek není náročný na stravu a není v
zásadě ani vybíravý, ale měl by dostávat
vyváženou stravu ať již granulovanou nebo domácí
vařenou. Traduje se, že by strava neměla
obsahovat karoten, řepné řízky či výtažky
z brusinek, aby srst nežloutla popřípadě nezískala
krémový či nahnědlý nádech. Není tomu
tak, pokud je jedinec skutečně celý
bílý, výše zmíněné složky sněhově bílé
srsti neblíží. Jiné je to pokud má bišon na
těle skvrny nahnědlé či krémové barvy v
dospělém věku ( nezaměňovat za skvrny u
štěňat viz. Dědičné zbarvení bišona). V
tom případě je možné, že barva z intenzivní
a může získat i o pár odstínů sytější
zabarvení.
Péče o srst bišonka by se mohla při pohledu
na jeho sněhově bílou a chmýřovitou srst zdát
náročná. Faktem je, že není náročná, ale
vyžaduje v každém případě pravidelnost.
Není nic smutnějšího než pohled na zanedbaného,
špinavého, týdny a týdny nečesaného a
nekoupaného bišonka. Je třeba přibližně od
6 týdnů štěně učit na to, že česání se
stane součástí jeho života. Pokud bude správně
a pravidelně česán nebude na jeho těle
zplstnatělých a zanedbaných míst a nebude se
této proceduře bránit. Zvláště je třeba
česání věnovat zvýšenou pozornost v období
mezi 6 – 12 měsícem věku bišonka . Srst má
tendenci hodně plstnatět. Způsobuje to
přeměna srsti z takzvaně dětské na dospěláckou.
Je třeba srst česat od kořínků ne pouze na
povrchu. Pak stačí bišonka česat 1 - 2x
týdně a celý proces česání zabere asi 20
minut. Záleží na hustotě a kvalitě srsti,
počasí a životním režimu či aktivitách
psa. Koupat můžete, kdykoli je to třeba již
od štěněčího věku. Pravidelně jednou za 4
– 6 týdnů. Měl by se používat skutečně
kvalitní šampon či kondicionér. Ne levné
náhražky či lidská vlasová kosmetika. Neúčastní-li
se výstav je dobré 3 – 4 x ročně navštívit
psího kadeřníka, který jej ostříhá a dá
mu typický a atraktivní vzhled. Výstavní bišon
se musí upravovat před každou výstavou, pokud
chce dosáhnout na mety nejvyšší. Pokud se
nestříhá je péče o jeho srst mnohem náročnější.
Péči o srst naproti tomu vyváží skutečnost,
že běžně nelíná a chlupy zaznamenáte pouze
v hřebenu a ne na všech možných či nemožných
místech, které bišonek obývá. Nelínavost
srsti je výhodou také v případě některých
alergiků, kterým srst bišonka nevyvolává
alergické reakce, a oni si mohou přes své
onemocnění dopřát ten luxus mít psa.
PRO KOHO SE HODÍ.
Toto plemeno se díky své přizpůsobivosti a
nenáročnosti hodí nejen pro mladé lidi nebo
rodiny s dětmi, ale je také ideálním společníkem
a lékem starším a opuštěným lidem. Bišonek
obohatí svým optimismem a neutuchající
chutí do života , každého kdo o jeho
náklonnost a lásku bude stát.
Ivana Slapničková |
|
